ZNOVUZROZEN Z DUCHA

ZNOVUZROZEN Z DUCHA

Autor: Já( Apoštol Monika/ Monika Baručáková)

   Autorská práva vyhrazena

 Velikost 120x80cm

kopie 1:1 na tvrdé desce v lesku, jako byl Syn člověka. Váží cca 5kg. Zadní úchyt.

Cena: 12.222kč/532e + doprava ČR 250kč/SK12e

 Velikost 30x50cm

kopie na desce v lesku, jako byl syn člověka.

Cena: 3.333kč/144e + doprava ČR 116kč/SK 9e

KAŽDÉMU NÁPIŠU RUČNĚ VZKAZ Z DUCHA NA ZADNÍ STRANU OBRAZU.

Odeslání cca za 4 týdny po zaplacení. Může být i dříve. Ale dávám si čas.

Barevné tónování se může v realitě projevit jinak než na digitálním zobrazení. Živé světlo se vždy chová jinak než světlo na obrazovce dušičky. Proto skutečné odstíny se mohou lišit od zobrazení na tomto videu. Ale v realitě budou naprosto nádherné, ostré, syté, jako můj originál.

Tento obraz není jen obrazem. Možná právě budete s ním procházet svým vlastním křtem. Není pouhou scénou zachycenou v barvě a světle. Není ani jen připomínkou dávného příběhu, který se kdysi odehrál u řeky. Tento obraz je branou. Je prahovým místem mezi tím, kým jsme byli, a tím, kým se teprve máme stát a nebo stáváme. Je zrcadlem, do kterého se člověk dívá a místo barev uvidí vlastní duši. Tento obraz je okamžikem, kdy se zastaví čas.

Je to chvíle mezi nádechem a výdechem, kdy staré jméno doznívá a nové ještě nebylo vysloveno. Je to ticho před proměnou. Voda, která zde proudí, není jen vodou řeky. Je vodou paměti. Je tekutým vědomím, které nese otisk prvotního doteku ducha a hmoty. Vstoupit do této vody znamená vstoupit do vlastního počátku.

Znovuzrození z ducha nezačíná triumfem. Začíná odevzdáním. Člověk přichází unavený tím, čím se snažil být. Unavený dokazováním, hledáním uznání, nesením cizích očekávání. Přichází s příběhem, který už neunesl. A právě v tomto bodě slabosti se otevírá prostor pro sílu jiného řádu. Ne sílu ega, ale sílu pravdy. Jan Křtitel zde stojí jako archetyp vnitřního proroka. Není jen postavou minulosti. Je hlasem, který v nás zazní, když už nemůžeme žít v polopravdě. Je tím, kdo říká: „Připrav cestu.“ Připrav cestu světlu ve svém nitru. Připrav cestu odvaze být skutečný. Připrav cestu tomu, co se chce skrze tebe narodit.

Jeho ruka spočívající na hlavě není symbolem nadvlády. Je potvrzením připravenosti. Je to dotek, který říká: teď. Teď je čas. Teď můžeš zemřít starému obrazu o sobě. Teď můžeš pustit masku, kterou jsi nosil ze strachu. Teď můžeš vstoupit do vody bez obrany. Kristus v tomto obraze není vzdáleným ideálem nedosažitelné dokonalosti. Je archetypem probuzeného člověka. Je obrazem bytosti, která přijala svou cestu bez odporu. Přijala i utrpení, i nejistotu, i temnotu a právě proto se mohla otevřít světlu. Jeho ponoření do vody je aktem důvěry. Důvěry, že když se vzdá kontroly, bude nesen.

Holubice nad hlavou není pouhou symbolikou. Je dech ducha. Je připomínkou, že proměna nikdy není osamělá. Duch nesestupuje jako hrom, nesestupuje jako nátlak. Přichází jemně. Jako klid, který se rozlije po těle. Jako poznání, které nelze vysvětlit, ale nelze mu odporovat. Jako tichá jistota, že jsi přesně tam, kde máš být. Znovuzrození z ducha je proces, v němž se staré vrstvy rozpouštějí jako barva ve vodě. Identita, která byla budována roky, se začne drolit. Člověk může cítit zmatek, prázdnotu, možná i bolest. Protože vše, na čem stál, se proměňuje. Ale právě tato prázdnota je posvátná. Je to lůno, v němž se rodí nové vědomí.

Znovuzrození není útěk ze světa. Není to odmítnutí hmoty. Je to sjednocení. Duch a tělo se přestávají vylučovat. Světlo se nebojí temnoty. Člověk přestává bojovat sám se sebou. A v tomto smíření vzniká nová síla, tichá, hluboká, neotřesitelná. Tento obraz tedy nevypráví jen o Kristu. Vypráví o každém z nás. O chvíli, kdy stojíme na prahu vlastní cesty. O momentu, kdy víme, že už nemůžeme zpět. O odvaze vstoupit do vody bez jistoty, co bude dál.

Znovuzrozený člověk nezíská nový titul. Neobdrží medaili. Možná si toho okolí ani nevšimne. Ale uvnitř se změní vše. Pohled se pročistí. Strach ztratí moc. Potřeba být přijat ustoupí jistotě, že už přijat jsi. Člověk začne žít z přítomnosti, ne z minulosti. Začne tvořit z vědomí, ne z nedostatku. A tehdy se otevře nebe, ne nad hlavou, ale v srdci. A v tomto tichu zazní potvrzení, které nelze slyšet ušima, ale které rezonuje celou bytostí:  Narodil ses z ducha.

A od této chvíle už nikdy nebudeš stejný.

A když se voda utiší a poslední kapky dopadnou zpět do proudu, nezůstává jen ticho. Zůstává nové vědomí. Zůstává člověk, který už ví, že jeho život není náhoda, ale povolání. Že jeho duše nebyla stvořena pro strach, ale pro světlo.

A tehdy zazní slova, která přesahují čas, slova, která nejsou jen historií, ale živou skutečností každého probuzeného srdce.

„Amen, amen, pravím ti, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“

Království není místo. Je to stav bytí. Je to vědomí jednoty. Je to okamžik, kdy se člověk přestane hledat a začne být. A pak přichází zaslíbení, které se naplňuje v každém, kdo prošel vodou proměny:

                       ,,Hle, činím vše nové.“

Ne někdy. Ne v jiném světě. Ale zde. Teď. V tobě.

A právě proto tento obraz není jen obrazem.

                Je svědectvím znovuzrození.

S Láskou ve službě světlu, apoštol Monika